Povídka 3 - Teploměr

20. ledna 2009 v 19:06 | Brontik |  brontikovy úsměvné povídky
Přesně tohle se mi dneska stalo. Přidala jsem trochu nadsázky a bylo to :)
Asi se zasmějete...ale k smíchu to nebylo.........



Teď budeme mluvit o mé šikovnosti. Pokud se za šikovnost počítá i to, že jsem chytla chřipku hned, jak překročila hranice ČR, dobrá.
Ležím tedy už několikátým dnem doma a popíjím čajík. Člověk by to neřekl, ale radši bych šla do školy. Navíc dneska hrozilo, že budu muset vařit, což by mohlo také skončit koncem našeho domku. Raději jsem zavolala babičce, jestli by to nevzala do vlastních rukou. A ona s radosti přijela.
Kolem poledne jsem se chystala změřit si teplotu. Zaklepala jsem s teploměrem...ale nevšimla jsem si, že klepu blízko porcelánovýho hrnku, a teloměr jsem rozmlátila.
Následovala asi minuta ticha, kdy jsem jenom zírala na tu spoušť.
Potom jsem vylítla a NAPROSTO propadla panice.
Hg...rtuť...jedovatá....-----snažila jsem si vybavit něco ze školy.
Nic.
,,Babíííííííííííííííí," zaječela jsem, ,,ROZBILA JSEM TEPLOMĚR!!!!"
,,Kolik chceš knedliků?" zeptala se místo odpovědi. No super! Tady jde o život a ona se stará o jídlo!
Bežela jsem z5 do pokoje a s hrůzou sledovala stovky stříbrných kuliček. Byly naštěstí jen na stole. Musela jsem dát všechny věci pryč. Zároveň jsem se snažila nedotýkat se těch zrnek, aby se ještě víc nerozprskly.
Asi hodinu jsem čuchala rtuť. Tak dlouho jsem čistila věci.
Babička se znovu ozvala:,,Pojď, budeš mít studenou polívku!"
,,Ale babi, tady je všude jedovatý kov!"
,,Jedovatý?" Jakoby jí to teď došlo. V mžiku mi dala pár rad. Takže jsme společnými silami daly všechny kousky rtuti do sklenice s vodou a tu uzavřely. Proto si pamatujte, že ve vodě se Hg nevypařuje, potom si pořádně vydrhněte ruce a vyvětrejte místnost.
Když jsem si pak vygooglovala otravu rtutí, okamžitě jsem měla pocit, že to všechno mi je. Projistotu jsem zavolala 150, ale ti mě odkázali na 155, že prý neumím tísňová volání. Ani tam jsem nepochodila, dali mi číslo na psychiatra. Možná by někdy neuškodilo promluvit si s ním. Počkat!? Já napsala psychiatra? Myslela jsem psychologa...
K večeru přišel táta, povoláním popelář, z hospody. Vyčerpaně jsem ležela u televize.
,,Tak, kolik máš?" zeptal se hned. Zapřemýšlela jsem, zda nemá nějaký šestý smysl.
,,Nevim," řikam.
,,Bože, ty jsi neschopná! Uka, kde máš teploměr?"
,,V kontejneru s nebezpečným odpadem." odvětila jsem.
,,V ko- CO???"
Neochotně jsem vzhlédla, ale tatík už měnil barvu. Asi jsem měla fakt používat digitální teploměr.
Když dorazila mamka z práce, nebylo to o nic lepší. Ukázalo se, že se stavila v supermarketu, takže se hned chlubila svým nákupem.
,,Prášek na praní?" divím se, když ho vyndala, ,,Ještě máme jeden..."
,,Byl ve slevě!"
,,Aha..." Jak jí říct o mé nehodě, když má tak dobrou náladu?
Najednou se zaradovala. ,,Koukám, že ho mohu hned vyzkoušet!" Pohled jí padl na stůl bez ubrusu. ,,Čím jsi ho polila tentokrát? Čajem?" Zasmála se mé nešikovnosti.
,,Rtutí." povídam suše. No co, vždyť se ptala.
Smích jí přešel.
,,R-COŽE???" Hm, podobná reakce.
Ještě ten den k nám jel toxikolog. Kdoví, jestli to nebyl ten psycholog.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zusule Zusule | Web | 21. ledna 2009 v 20:48 | Reagovat

tak na tohle nikdy nezapomenu xD

2 Brontik Brontik | Web | 22. ledna 2009 v 16:08 | Reagovat

tj, a to jsi přišla až když jsme čistily :D Nebo myslíš ten můj...ehm projev, když babička vysypala tu rtuť z okna..? :)

3 trollik trollik | 22. ledna 2009 v 17:43 | Reagovat

bože!!! xD

4 Marký Marký | Web | 8. března 2009 v 14:35 | Reagovat

Ahojky...Nechceš se spřátelit???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama